Autorka si klade otázku, zda má Amerika stále kapacitu a ochotu být světovým dohledem, a ptá se na alternativy. Zmiňuje se o aktuálních mocnostech jako Čína, Rusko, Írán a Severní Korea, a zdůrazňuje, že jejich postupy a kultura nejsou v souladu s hodnotami svobodného světa.

McKayova také zmiňuje některé interní problémy v Americe, zejména co se týče „woke“ kultury a vědomostí spojených s obranou. Autorka zdůrazňuje potřebu silné americké vojenské přítomnosti a připravenosti, a cituje různé historické postavy, od Washingtona po Machiavelliho, k zdůraznění důležitosti připravenosti na válku jako prostředku k udržení míru.

Celkově článek nabízí hlubokou analýzu historie a aktuální politiky s nádechem naléhavosti. McKayová zastává názor, že pokud Amerika nepřijme svou roli světového policisty, jiná mocnost to udělá, což může mít pro svět závažné důsledky.

Zastánci obecně citují George Washingtona v jeho projevu na rozloučenou k národu a tvrdí, že varoval před „zaplétáním aliancí“. Vlastně to tak úplně neřekl. Většina jeho projevů byla introspekce o jeho životě ve službě, varování před zásahem jedné ze tří vládních složek do jiné a vroucí varování před politickými stranami. Pokud jde o spojenectví, řekl, že Spojené státy musí věrně dodržovat své stávající smlouvy s Velkou Británií a Španělskem. Ale, řekl, vstupujte do budoucích smluv opatrně; žádná aliance nemůže být trvalá. Jak by řekl Churchill o více než století později, neexistují žádná trvalá spojenectví, pouze trvalé zájmy. Washington poukázal na oceány, které chrání naši polokouli před přeléváním krveprolití Evropy. Řekl, že Amerika je v pozici „zvolit si mír nebo válku, “, že „válčící národy“ by si dvakrát rozmyslely, než budou ohrožovat Spojené státy. Udržováním silné obrany bychom mohli příležitostně uzavřít „dočasná spojenectví pro mimořádné případy“.

Tyto vzdálenosti se brzy začaly zmenšovat. Prezident Thomas Jefferson, který stálou armádu vůbec nechtěl, vybudoval námořnictvo a poslal je přes půl světa, aby rozdrtil berberské piráty, kteří přepadali americké obchodníky na volném moři. James Monroe, náš pátý prezident, vyslal americké námořnictvo, aby blokovalo Afriku a chytalo otrokáře; africká hlídka obchodu s otroky pokračovala až do roku 1861, kdy byla nazývána domovem pro občanskou válku.

Když v Evropě zuřila válka za ukončení všech válek, Woodrow Wilson propagoval slogan „Udržet nás mimo válku“. Pak byl zachycen Zimmermanův telegram – Němci nabízeli Texas, Arizonu a Nové Mexiko Mexiku, pokud se zapojí do války na německé straně. Dva miliony amerických vojáků odešly k evropským břehům a další dva miliony byly na cestě, když válka skončila. Přes sto tisíc amerických vojáků se nevrátilo domů – zabito v boji nebo nemocí (španělská chřipka byla stejně smrtící jako nepřátelské bomby, kulky a bajonety.)

První světová válka byla ukončena vyčerpáním a příměřím, nikoli rozhodným vítězstvím. Nevyhnutelně se obnovila jako druhá světová válka za méně než dvě desetiletí. Amerika zůstala mimo ni, dokud Japonci v prosinci 1941 nezbombardovali Pearl Harbor, po kterém bezprostředně následovalo vyhlášení války Německem Spojeným státům. Tentokrát válka skončila úplným vítězstvím spojenců a bezpodmínečnou kapitulací Německa a Japonska. Navzdory válkám, které od té doby v některých koutech světa neustále propukají – ve dvou z nich, v Koreji a Vietnamu, bojovaly americké jednotky – izolacionisté stále volali, aby se Amerika stáhla do své domovské pevnosti. "Nemůžeme být světový policista!"

Možná se vám to nebude líbit, ale vždy to bude jako vždy: chlap s největší armádou –– chlap dostatečně silný, aby stanovil zákon. Příroda nesnáší vakuum; absence světového řádu znamená světový chaos. Mnoho mocností si v té či oné době udržovalo svůj světový řád. Nebyli to milí policajti. Všichni praktikovali otroctví, někteří praktikovali lidské oběti, ovládali své poddané brutalitou, jejich státní lodě pluly na mořích krve. Žádná taková práva nebo občanské svobody. Vždy je tu další rádoby King of the Hill, který hlídá, stejná nebo rostoucí mocnost na okraji vládnoucího impéria, která čeká, až se meč vrchního policisty otupí.

Spojené státy americké zastávají tuto pozici, Policistu světa, od konce druhé světové války. My jsme si práci nevybrali, nehledali jsme ji, byli jsme jen nejsilnější z těch, kteří zůstali stát ve svobodném světě, když válka skončila. Než se dým vůbec rozplynul, náš někdejší spojenec Stalin se už chystal zmocnit se impéria, porušil sliby, že osvobodí země, které jeho armáda okupovala během porážky nacistického Německa, zlikvidoval, uvěznil nebo přemístil miliony, které mu stály v cestě. Pro evropské spojence Ameriky byla válka Pyrrhovým vítězstvím – finančně vyčerpaní sledovali kolaps svých říší. Sovětský svaz, který byl udržován naživu a ve válce americkou velkorysostí, nyní cvičil, sponzoroval a povzbuzoval komunistické revolucionáře v bývalých koloniích, aby se chopili moci a/nebo vedli osvobozenecká hnutí.

Vůdcem svobodného světa a špičkovým policistou na Západě se standardně staly Spojené státy americké. Přestože prezident Harry Truman povolil neřízenou vojenskou demobilizaci po Dni VJ, která by se za pět let ukázala jako katastrofa, Amerika měla na konci války stále nejsilnější ekonomiku na světě. Evropa ležela v troskách a miliony jejích občanů byly pohřbeny v masových hrobech. Naše vlast byla prakticky nedotčená.

Nyní se Amerika vzdává své vedoucí role. Naše kultura degeneruje, naše vojenská síla se vyčerpává, rýsuje se stín temného věku. Nová Osa zla –– Čína–Rusko–Írán–Severní Korea –– se svazuje a pozoruje nás jako smečka šakalů, která měří unaveného buvola.

Pokud tomu tak není, měli bychom se raději ovládnout a obnovit Spojené státy americké tak, jak byly založeny: věrné ústavě založené na židovsko–křesťanských zásadách a hodnotách, zemi a lid morálně a fiskálně zdravé.

Pokud připustíme, že Amerika musí být i nadále světovým policistou jednoduše proto, že ve svobodném světě není nikdo jiný, kdo by to dokázal, pak to musíme udělat. Naše ozbrojené síly musí být tak silné a tak připravené k boji, že si s námi nikdo nebude chtít zahrávat a každý bude chtít být na naší straně.

Si vis pacem, para bellum (chceš–li mír, připrav se na válku.) Římský Flavius Vegetius Renatus ze čtvrtého století, který se zděšením sledoval úpadek římské legie, nebyl první ani poslední v historii, kdo vyjádřil axiom "mír skrze sílu."

V jakém stavu jsme nyní připraveni? Nebyly. Máme Woke Department of Defense posedlé „DEI“ (písmena lépe uspořádaná jako „DIE) a CRT. Mezitím Čína, Rusko, Severní Korea a Írán budují masivní námořní, vzdušné a pozemní síly. Jsou s námi ve válce –– střílení ještě nezačalo.

Slabost je provokace a naši nepřátelé nás považují za slabé. Pokud bychom měli mír, měli bychom se teď postavit na válku . Jinak, jak napsal Machiavelli v Princovi: „Válce se nelze vyhnout; lze to jen odložit ve prospěch toho druhého." Pokud chceme zachovat mír, musíme nosit odznak Policista světa. Jak řekl Thukydides: Silní dělají, co mohou. Slabí vydrží, co musí.